Speciál : Zhoršení vzájemných korejských vztahů
V posledních dnech se KLDR díky ostrým slovním protestům proti balónům vypouštěným z jižní Koreje a následným odpálením budovy Mezikorejského styčného úřadu v Kesongu dostala opět na přední stránky novin. Pokud bychom to však vnímali jako šokující nenadálý čin, stali bychom se oběťmi severokorejského politického marketingu. Odpalování čehokoliv je tradiční strategie KLDR, ať už se jedná o rakety, chladící věž, jaderné testovací místo, jihokorejskou loď, či ostrov.
Naštěstí se nejednalo o další, v pořadí již sedmou, jadernou nálož, takže místo lítosti nad promrhanými financemi, které jižní Korea investovala do rekonstrukce budovy úřadu, je mnohem důležitější se zamyslet, co tím KLDR chtěla sdělit.
Kořeny současného ochlazení v mezikorejských vztazích můžeme hledat už ve zlomovém roce 2018, kdy Kim Čongun nakročil do mezinárodní politiky a setkal se poprvé s prezidentem USA, a několikrát s prezidenty Číny a Korejské republiky. Nonkonformita osobností Kim Čonguna i Donalda Trumpa byla mnohými vnímána jako příslib toho, že patová situace v severokorejsko-amerických vztazích by se mohla změnit. Spojené státy už od vlády George W. Bushe odmítaly vzájemný dialog, dokud se KLDR nevzdá svého jaderného programu, a KLDR to odmítala, dokud nebude mít jasné bezpečnostní záruky, že jí ze strany USA nehrozí žádné nebezpečí. Trumpova neřízenost a jejich vzájemná chemie s Kimem měla potenciál situaci rozhýbat a posunout obě země blíž ke snížení vojenského napětí, omezení severokorejských jaderných aktivit, zrušení mezinárodních sankcí, či uzavření mírové smlouvy.
Stejně tak i velmi podrobná Pchanmundžomská deklarace přijatá na prvním summitu Kim Čonguna a jihokorejského prezidenta Mun Čeina v dubnu 2018 přinesla seznam jasných a konkrétních kroků v oblasti ekonomické, vojenské i humanitární, které by vedly k prohloubení spolupráce mezi oběma Korejemi. Mun Čein však respektoval mezinárodní sankce a i přes svojí vstřícnou politikou vůči KLDR čekal na výsledky americko-severokorejských jednání. Předčasně ukončený druhý summit s Donaldem Trumpem loni ve Vietnamu ukázal, že se změnou postoje na severokorejské, ale zejména na americké straně, to nebude tak horké. Vzájemná jednání vázla a postupně přešla do stagnace, kterou se teď KLDR snaží narušit.
Odpálení zánovní budovy styčného úřadu (který byl od ledna uzavřen kvůli koronavirové situaci) můžeme vnímat na několika rovinách. Zaprvé, na rovině symbolické - KLDR ústy Kim Čongunovy sestry Kim Jodžong označila jižní Koreu za nepřítele a zničením úřadu, představujícího hmatatelný výsledek Pchanmundžomské deklarace, má být symbolickou tečkou za vzájemnou spoluprací. Balóny vypouštěné jihokorejskými aktivisty se tak staly vhodnou záminkou pro zásadní obrat v přístupu ke Korejské republice (stejně tak to mohlo být jihokorejsko-americké vojenské cvičení nebo incident na společné hranici).
Zadruhé, situace uvnitř KLDR se pro Kim Čon-unův režim nevyvíjí úplně příznivě. Zdravotní problémy Kim Čonguna přinesla potřebu urychleně řešit případné nástupnictví, jednání s USA nepřinesla toužené uvolnění ekonomických sankcí a stejně tak i závažné komplikace spojené s koronavirem brání ekonomickému rozvoji, který je Kimovou prioritou. Vyhrocení vztahů s jižní Koreou proto pomůže obrátit pozornost Severokorejců ke vnějšímu nepříteli.
A zatřetí, konfrontace s jižním sousedem, chráněncem amerického jaderného deštníku, je zprávou pro Spojené státy samotné. Donald Trump, zaneprázdněný dramatickou situací ve vlastní zemi však bude minimálně do nadcházejících voleb jen těžko schopen věnovat Kim Čongunovi větší pozornost. Ani v tomto ohledu jistě není načasování severokorejské provokace náhodné. To by nás ale nemělo příliš překvapovat. Severokorejci zkrátka nikdy nebyli jednoduší partneři k jednání.