No Muhjon,

v úřadu od 25. února 2003 do 25. února 2008

Když hovoříte s Korejci o politice a zavedete řeč na 9. prezidenta Koreje No Muhjona, může se stát, že zaslzí. Pro mnohé z nich je jeho sebevražda traumatem. Ptáte-li se proč, odpovědí, byl jedním z nás, vyšel z chudých poměrů a všem měřil stejně. Mnozí si jej vážili. Těm, kdo četli jeho blog, který psal po skončení svého funkční období, se upřímně omlouval za své selhání.

Byl nejmladší syn rolníka, na jeho vzdělání rodina neměla peníze. Zaťal zuby a po nocích se učil na právnické zkoušky, které úspěšně složil. Chvíli působil jako soudce, poté jako obhájce. V roce 1980 hájil studenty, které mučili na základě obvinění, vykonstruovaných tehdejšími vojenskými režimy. Viděl, jak jim trhají nehty, a to změnilo jeho život. Rozhodl se hájit lidská práva, a také proto vstoupil do politiky. Jako poslanec za Pusan vyslýchal v Národním shromáždění generály a majitele velkých korporací, kteří se zodpovídali ze svých činů v době nedemokratických vlád. V Kim Tedžungově administrativě zastával chvíli úřad ministra rybolovu. A brzy na to, v prosinci roku 2002, vyhrál prezidentské volby.

No byl v korejských poměrech silně nestandardní. Politickým a ekonomickým špičkám země byl nepochopitelný, on vůči nim zastával nekompromisní postoje. Mluvil ovšem rychleji, než myslel. Na zahraniční cesty si s sebou vozil lamjon (korejské instantní nudle) a neuměl ani trochu anglicky. Snad proto se Korea za jeho vlády nestala centrem mezinárodního obchodu, jak sliboval. Chtěl pokračovat v proseverokorejské "sluneční" politice, chtěl rozšířit systém sociálního zabezpečení, pomoci zaostalým oblastem v zemi, vymýtit korupci, reformovat školství, daňový systém, sdělovací prostředky, pracovněprávní vztahy, vztahy se Spojenými státy a Japonskem. Většinu z těchto záměrů se mu nepodařilo uskutečnit.

V březnu roku 2004 jej parlament odvolal z funkce a podrobil vyšetřování. Provinění se neprokázalo a No se vrátil do úřadu, kde působil do konce svého volebního období, ovšem s podstatně slabším nasazením a snahou o kompromisy. Některé z nich vedly k fatálním politickým chybám.

Za jeho vlády získala Jižní Korea nejvyšší hodnocení od Reportérů bez hranic. Hodnota jihokorejského wonu vůči americkému dolaru byla nejsilnější od roku 1997. Díky silné měně se Jižní Korea stala desátou ekonomikou světa a hrubý národní produkt překročil poprvé v historii hranici 20 tisíc amerických dolarů na obyvatele.

Po skončení funkčního období se No uchýlil do nového domu ve své rodné provincii. Žil skromně, propagoval bio styl a blogoval. Těsně před smrtí byl poněkolikáté obviněn z úplatkářství. Další tlak nevydržel, měl pocit, že totálně selhal a dobrovolně odešel ze života.

Zdroj: Wikipedia, The Korea Times, The Guardian