Seriál: Korea a její prezidenti, díl 3,           Pak Čonghui

14/08/2021

Pak Čonghui (v úřadu 1961 - 1979)


Prezident Pak Čonghui byl diktátor. Měl však jasný cíl, rozhodl se ve své zemi skoncovat s chudobou a učinil tak. Kromě toho obnovil v Koreji lesy, vydrancované těžbou dřeva na tradiční podlahové vytápění ondol a poté sežehnuté válkou. Dnešní generace o něm říká, že byl cynik, co neváhal použít krajních prostředků, aby dosáhl vytčeného cíle. Na vlastní kůži to pocítil nejen jeho národ, ale i američtí senátoři, kteří v sedmdesátých letech kritizovali jeho režim a odmítali mu odhlasovat další finanční injekce. Pak si jejich podporu obstarával s pomocí obávané korejské tajné policie, zastrašoval je. KCIA, dnes Národní zpravodajskou službu (NIS), nechal založit v roce 1960 krátce po vojenském puči, jímž se dostal k moci. Úkol svěřil manželovi své neteře Kim Čongpchilovi.

Korejské přísloví praví, chceš-li chytit tygra, číhej u jeho nory. Prezident Pak si počíhal na investice a průmyslové know-how z Japonska, s nenáviděným sousedem navázal diplomatické styky a pro svou zemi od něj mimo jiné získal nemalé náhrady válečných škod. Není náhoda, že se korejské koncerny (Samsung, Hyundai apod.), které za jeho vlády vznikly, podobají japonským konglomerátům.

Průmyslový vývoj, jímž západ procházel přes sto padesát let, absolvovali Korejci během dvou dekád. Nevyhnuli se ani honu na čarodějnice. Již od konce devatenáctého století si likvidovali vlastní tradiční náboženství - šamanismus. Pak, hlavní iniciátor ekonomického Zázraku na řece Han, byl také posledním z inkvizitorů. Vyhlásil "boj pověrám" (Misin tapa undong) a nařídil vybudovat v zemi nový venkov (Se maul). Vesničky tvořené chudými domky s drnovými střechami obdržely stavební materiál, který mohly použít na cokoli, novými domy počínaje a silnicemi konče. Spolu s ním dostaly místní samosprávy zelenou pro vypalování svatyň, ničení posvátných stromů, totemů a mohyl. Policie přepadala tradiční rituály kut a zatýkala šamanky a šamany. Tradice byla vymýcena a spolu s ní zmizela i původní tradiční architektura. Ironií je, že jednou z příčin pádu Pakovy dcery Kunhje, byla jí nejbližší veřejností nenáviděná osoba - šamanka.

V říjnu 1972 byl Pak potřetí zvolen prezidentem, přestože ústava dovolovala kandidovat jen dvakrát. V prosinci si nechal zmanipulovaným referendem schválit ústavu novou, která značně posílila jeho pravomoci (ústava Jusin).

Koncem 70. let však Korejci mají jeho diktatury dost. 16. října 1979 demonstrovalo před radnicí v Pusanu na 50 tisíc lidí. 400 demonstrantů bylo zatčeno, 18. října bylo Pusanu vyhlášeno stanné právo, protesty se však rozšířily do dalších míst. Situace se vyhrotila. Pak se snažil přimět šéfa korejské tajné služby KCIA Kim Čegjua, aby nepokoje za každou cenu potlačil. Nelitoval by přitom obětí na životech. Kim pozval prezidenta 26. října na večeři do sídla KCIA. Pohádali se, Kim pak odešel z místnosti a na chodbě požádal jednoho z podřízených o pistoli. Vrátil se do místnosti a nejprve zastřelil Pakova osobního strážce a následně postřelil šokovaného Paka do břicha. Potom se mu zasekla pistole. Nečekal a okamžitě vyběhl na chodbu, kde si vzal od dalšího podřízeného revolver a jen několik vteřin po prvním výstřelu doslova popravil Paka kulkou do hlavy. Svůj krok pak před soudem zdůvodnil slovy: "Zastřelil jsem srdce ústavy Jusin jako bestii. Udělal jsem to pro demokracii této země. Nic více, nic méně." K demokracii však v té chvíli měla Korea ještě velmi daleko.


Zdroj: wikipedia, Hospodářské noviny, Korea Times, Washington Post, g.cz