Speciál 3. dubna - 73. výročí masakru na ostrově Čedžu

Po osvobození Koreje od Japonců, kteří zemi okupovali v letech 1910-1945, nebyla na Jihu ustavena korejská vláda. Po dvou letech neshod okupačních správ i na Severu a Jihu přenesly Spojené státy otázku Koreje na půdu Organizace spojených národů. Ta rozhodla o svobodných volbách pro Koreu pod svou patronací a ty se měly konat 10. května 1948. Okupační správa se od samotného počátku nelíbila žádnému Korejci, ale největší nespokojenost panovala na jihu, konkrétně na ostrově Čedžu. Tamní obyvatelé aktivně protestovali již proti japonské okupaci, demonstrovali také proti závěrům Moskevské konference, která ustavila Americko-sovětskou smíšenou komisi pro dohled nad Koreou (UNTCOK). Proti konání zmíněných voleb protestovali již rok před jejich faktickým konáním. Za začátek povstání se považuje 3. duben 1948. Hnutí bylo označeno za komunistickou vzpouru a jako takové tvrdě potlačeno. Obzvláště brutální byly zásahy poté, co zmíněné volby proběhly a do čela státu se dostal I Sungman, který dění v zemi ovládal pomocí stanného práva a armády, jejíž velení převzali Američané. Na ostrově Čedžu bylo v měsících následujících dubnové události zabito na třicet tisíc civilistů, což v té době představovalo asi 10 procent tamní populace. Dalších až čtyřicet tisíc obyvatel Čedžudo uprchlo do Japonska. I Sungman s vědomím USAMGIK podnikl řadu dalších protikomunistických tažení a ještě na začátku korejské války de facto vybíjel vlastní civilisty. Celkem bylo zastřeleno, nebo popraveno podle střízlivých odhadů na 250 tisíc lidí.

26. února letošního roku přijalo Národní shromáždění pozměňovací návrh ke Zvláštnímu zákonu o Čedžu, který umožní v červnu zahájit nové vyšetřování incidentu a následně odškodnit jeho oběti.

Redakce ve spolupráci s doc. Miriam Löwensteinovou

Zdroj: Hangjore, Wikipedie, Jonhap, Čungang ilbo