# Speciál: Největší zločinci období Korjŏ (918–1392) podle kroniky Dějiny Korjŏ - část 2

...Co se týče proroctví, ta mohla být vzbouřenci využita k ospravedlnění jejich činů. Jedno z nich se objevuje ve dvou biografiích a vychází ze znaku pro rodové jméno I 李, které se dá rozložit do tří znaků: sip 十 (význam deset), pchal 八 (význam osm) a ča 子 (význam syn, muž). Proroctví bylo za Korja rozšířeno a říkalo, že sippchaldža ("osmnáctý muž") se stane králem, proto si je přivlastnili hned dva rebelové s rodovým jménem I. Jiným příkladem může být věštba mnicha z kláštera Jŏnboksa, podle něhož byla v klášteře tři jezírka a devět studní, jejichž uspořádání odpovídalo vztahu mezi panovníkem a poddaným. Pokud byly v obvyklém stavu, jednalo se o období míru. V devíti studnách žilo devět draků, ale protože byly studny zaneseny, mnich radil je vyčistit a tím obnovit harmonii v zemi.

Sny mohly předznamenávat budoucnost a daly se tak v některých případech chápat podobně jako věštby. Často rebelům vyjevovaly jejich zářnou budoucnost s vysokým postavením v poměrně složité hierarchii vládního úřednictva, ovšem nalezneme i případy, kdy sny mohly být předzvěstí špatného konce některého z rebelů či jeho potomka. Například podle životopisu vzbouřence Kim Čuna (?-1268, jeden z posledních vojenských vůdců) se jeho synovi Kim Čuovi poté, co byl jeho otec a několik jeho bratrů již popraveno jiným ze vzbouřenců a jeho následovníky, zdálo, jak člověk oblečený v purpurovém šatě (purpurový šat náležel příslušníkům nejvyšších aristokratických vrstev) přišel a posadil se do čela úřadu. Pak přikázal někomu, aby pochytal všechny Kim Čunovy syny a jehlou je navlékl na nit. Když naposledy přišla řada na Kim Čua, pravil člověk s jehlou: "Toho mám také navléci?" a člověk v purpurovém rouchu odpověděl: "Proč bys měl jen tohoto ušetřit?" Poté jej navlékl a Kim Ču byl skutečně potrestán jako poslední.

Projevy buddhismu a nejrůznějších místních kultů jsou v biografiích obvykle prezentovány s negativními konotacemi, protože podle světonázoru kompilátorů kroniky nebyly něčím, čím by se konfuciánský učenec a "ušlechtilý muž" měl zabývat. Proto jsou v příbězích přisouzeny rebelům a podtrhují tak záporné vyznění jejich biografií. Barvitý příklad nalezneme v příběhu I Ŭimina (?-1196), čtvrtého vojenského vůdce, který věřil v ochrannou moc tzv. tokkäbiho (tokkäbi jsou specifičtí démoni s nadpřirozenými schopnostmi a existují v mnoha podobách a variantách, tj. mohou lidem škodit, ale také přinést štěstí, a proto byli vzýváni rituály). Na konci jeho životopisu se říká, že v Kjŏngdžu, odkud pocházel, bylo jedno místo, kde stála dřevěná socha tokkäbiho a lidé jej nazývali tuduŭl. I Ŭimin si postavil ve svém domě svatyni, kde jej přijímal a každý den prováděl obřady předkům a modlil se k němu za štěstí. Jednoho dne byl náhle slyšet ze svatyně nářek. I Ŭiminovi se to zdálo podivné, zeptal se na příčinu a tokkäbi mu odpověděl: "Už dlouhou dobu ochraňuji tvůj dům, ale teď chtějí Nebesa seslat neštěstí, proti kterému jsem bezmocný, proto pláču."

Neštěstí, které měl zmíněný tokkäbi na mysli, byl samozřejmě trest. Potrestání vzbouřenců bylo nedílnou součástí biografií, aby didakticky působilo na čtenáře kroniky. Tresty se různily podle míry zapojení do vzpoury a způsobu jejího provedení a trestaly se všechny osoby nějakým způsobem ve vzpouře angažované. Obvykle byli rebel a jeho hlavní komplicové potrestáni smrtí (nejčastěji stětím), jejich rodiny byly uvrženy do otroctví a majetek zkonfiskován. Dalším osobám pak byly vyměřeny tresty těžkou nebo lehkou holí, vyhnanstvím či sesazením na nižší úřednický post v některé z provincií mimo hlavní město. V případě, že se rebel během provedení vzpoury dopustil mnoha zločinů, jeho tělo bylo po popravě rozsekáno na části, hlava exemplárně vystavena na tržišti a torzo potupně vláčeno ulicemi. Jeho dům byl srovnán se zemí a místo něj byla vykopána nádrž na vodu, aby po jeho sídle skutečně nic nezůstalo. Mnohokrát se ovšem stalo, že pokud byl rebel blízký trůnu, mohl král druh trestu, o němž rozhodovalo plénum vyšších úředníků, zmírnit, popř. rebela omilostnit. Pokud se jednalo o osobu vyššího věku a s nižší mírou zapojenosti ve vzpouře, mohla se z trestu vykoupit.

V některých případech se mohlo ovšem stát, že místo potrestání příslušným úřadem byl vzbouřenec odstraněn jiným rebelem, nájezdníky ze severu nebo zcela unikl trestu. Na závěr uveďme příklad generála Kang Čoa (964-1010), který se po sesazení krále Mokčonga a dosazení nového postavil vpádům kitanských vojsk ze sousedního státu Liao. Zprvu se mu dařilo a jeho vojsko odráželo jeden kitanský útok za druhým. Kang Čo se tím nechal ukolébat a místo přípravy na další vpády hrál se svými muži paduk (korejskou deskovou hru). Když Kitani dorazili k nedaleké pevnosti, Kang Čo tomu nevěřil a jen se smál, ale posléze dostal další hlášení, že kitanských vojáků již přišlo příliš mnoho. Ti se zanedlouho přiblížili k jeho táboru, zajali jej, svázali, zabalili do kožešiny a odnesli pryč. Jeho pobočník I Hjŏnun byl rovněž zajat. Kitanský vládce Kang Čoovi uvolnil pouta a zeptal se: "Staneš se mým poddaným?" Kang Čo odpověděl: "Jsem člověk z Korja. Jak bych to mohl změnit a stát se tvým poddaným?" I když se kitanský vládce zeptal znovu, odpověď byla stejná jako prve. Tak mu odřízl nožem kus masa a znovu se zeptal, ale odpověď byla zase jako na začátku. Když se však otázal I Hjŏnuna, ten mu odpověděl: "Oběma očima jsem již viděl nové slunce a měsíc. Jak mohu zůstávat svým srdcem v zemi, jejíž doba už dávno minula?" Kang Čo se rozzlobil a nakopl ho se slovy: "Jsi člověk z Korja, jak můžeš něco takového vyslovit?!" Kitani nakonec Kang Čoa zabili.