# Speciál: Největší zločinci období Korjŏ (918–1392) podle kroniky Dějiny Korjŏ - část 1

Možná jste přemýšleli, jaká mohla být ta nejzávažnější porušení zákonů a společenského řádu ve středověké Koreji a jaké tresty je následovaly. Pokud budeme vycházet z kroniky Dějiny Korjŏ, sestavené v první polovině 15. století za vlády následující dynastie I, je zřejmé, že nejtěžším přečinem bylo povstat proti králi. Dokonce stačilo proti němu pouze potají intrikovat nebo o tom nahlas přemítat.

Dějiny Korjŏ obsahují třicet osm příkladů životopisů vzbouřenců, ztělesňujících původce nejzávažnějších provinění tak, jak je vnímali kompilátoři kroniky. Drtivá většina případů se vztahuje právě k rebeliím proti králi nebo státu, který je králem reprezentován. Je tomu tak proto, že pro kompilátory kroniky, vyznávající konfuciánské hodnoty, se vzbouřenci, jež můžeme také nazývat rebely, postavili proti nejvyšší autoritě v zemi a porušili tak jeden ze stěžejních vztahů ve společnosti - vztah vládce a poddaného, primárně založeného na loajalitě poddaného a milostivosti panovníka. Jejich zločiny a tresty proto musely být zaznamenány, aby posloužily jako odstrašující příklady budoucím generacím.

Vzbouřenci, s nimiž se setkáme prostřednictvím biografií, byli většinou vlivní politici a zároveň milci či zasloužilí poddaní buď stávajícího panovníka nebo jeho předchůdců, představitelé vládců vojenského režimu, kolaboranti s Mongoly v období mongolských vpádů a následné nadvlády nad Korjem nebo oblíbenci mongolského dvora, v té době ovládajícího Čínu. Vyskytli se mezi nimi také například dva buddhističtí mniši, kteří si svým osobním kouzlem a výřečností získali důvěrů panovníků a mohli tak zasahovat do státních záležitostí.

Nejčastějším motivem rebelů byla touha po moci a vlivu, osobní obohacení, pomsta, strach z mongolských nájezdníků či ambice představitelů vojenského režimu získat vyšší status a ukončit diskriminaci ze strany civilních úředníků. V jejich příbězích nalezneme několik královražd či pokusů o ně a sesazení krále s dosazením nového, ale není zde případ, kdy by sám rebel uzurpoval trůn.. Dokonce ani představitelé vojenského režimu, během kterého králové Korjŏ vládli pouze nominálně a dá se říci, že měli spíše ceremoniální úlohu, se osobně nezmocnili trůnu. Důvodem mohla být víra v existenci tzv. mandátu Nebes, který představoval oprávnění k vládě, posvěcené Nebesy. Zjednodušeně lze říci, že k jeho držbě měl být povolán ten nejctnostnější z ctnostných a jeho odejmutí muselo být náležitě odůvodněno. Proto bylo pro vzbouřence snazší ponechat krále na trůně a za jeho podpory (králové se jich většinou obávali) a podpory široké základny svých věrných přímo uplatňovat vliv při provádění vlády.

V životopisech často nalezneme příklady věrných poddaných, kteří měli sloužit jako protiváha rebelům a demonstrovat ctnostné chování. Často upozorňovali panovníky na existenci rebelů, nebo je osobně před nimi uchránili. Zářným příkladem může být jeden z eunuchů krále Kongmina (vl. 1351-1374), který jej během revolty odnesl včas z komnaty na vlastních zádech do bezpečí, zatímco jiný, jenž byl králi podobný, si lehl do jeho postele a byl zavražděn místo něj. V dalších biografiích zase věrní poddaní drželi noční stráž u nemocného krále, aby mu rebelové nemohli uškodit.

Zvláštní a pro nás rozhodně zajímavou součástí životopisů jsou nejrůznější znamení, proroctví, sny, užití geomancie a náboženské projevy, související kromě buddhismu i např. s místními svatyněmi a kulty. Znamení jsou dvojího druhu: nebeská a pozemská, přičemž první se vztahovala ke kosmickým úkazům, jako vychýlení nebeských těles z dráhy či jejich neobvyklá viditelnost/vzhled, a druhá k úkazům, nejčastěji spojených s počasím. V drtivé většině jsou znamení neblahá, protože v souvislosti s rebely měla upozornit na jejich existenci nebo činy. Osvícený panovník pak měl jednat podle výkladu svých moudrých rádců a zachovat se tak, aby varování Nebes nepřišla vniveč, ovšem ne vždy tomu tak bylo. Příkladem nebeského znamení je výskyt padající hvězdy v neobvyklé části oblohy, signalizující přítomnost vzbouřenců v zemi, nebo viditelnost Venuše za dne, což mělo poukázat na nepřípadnost rozhodnutí (podporované jedním z rebelů) přesunout hlavní město a zároveň na špatnou úrodu v daném roce.

Markéta Vojtíšková