# Speciál: Jak se žilo ve středověké Koreji – díl druhý

26/09/2020

V předchozí části jsme si představili systém sňatků, kde manželé bydleli, nebo proč bylo důležité ekonomické zajištění rodiny manželky. V tomto dílu se zaměříme na druhou stranu systému, na rozvody. Ty nejsou záležitostí moderní doby, rozvést se mohli z nejrůznějších důvodů i lidé v korejském středověku, a i když byly jednodušší pro muže, rozvést se mohly za pomoci svých rodičů i ženy.

Ve 12. století navštívil Korjǒ vyslanec z Číny a ve své knize popsal tamní společnost a zvyky. Následující dvě věty popisují rozvody: "Muži a ženy se snadno dávají dohromady a berou se, potom se opět stejně snadno rozcházejí." "V bohatých rodinách mívají muži i tři až čtyři manželky, a když si [s nimi manžel] jen trochu nerozumí, hned se mohou rozejít."

Samozřejmě ne všechny rozvody byly tak jednoduché, jak autor popisuje, ale určitou perspektivu nám přesto nabízí. Předpokládá se, že rozvody založené na domluvě mezi manželi existovaly, ale vzhledem k jejich nekonfliktnímu charakteru o nich nenajdeme v kronikách zmínky. Jedním z hlavních důvodů velké dostupnosti rozvodů byla možnost nového sňatku nejen pro muže, kteří toho hojně využívali, ale i pro ženy.

Jaké mohly být příčiny rozvodů? Muži se často rozváděli kvůli zhoršené ekonomické nebo politické situaci v manželčině rodině. Jako příklad poslouží zápis o úředníkovi Song Juinovi, který byl ženatý se ženou z rodu Sǒ: "Když se uchopil moci úředník Čǒng, Juin se dobrovolně izoloval [od rodiny své ženy], a protože se bál, že hněv úředníka Čŏnga dopadne i něj, svou ženu zapudil a oženil se s Čǒngovou dcerou."

Potřebu stabilního ekonomického zajištění zase ukazuje případ Či Juna. Ten měl doma na třicet konkubín a "vždy si vybíral jen ty z bohatých rodin, na vzhledu mu nezáleželo."

Na druhé straně můžeme najít ojedinělý zápis o paní Jun, jež byla donucena k sňatku se soudcem Sǒ. Po několika dnech ho ale údajně začala nenávidět a vyhnala jej z domu. Ženy se ovšem nemohly rozvést jen z vlastní vůle, proto měla být paní Jun za svůj čin potrestána. Úředníky, vyšetřující její případ, ale podplatila a nakonec se i znovu provdala.

Muž se se ženou mohl rozvést nebo ji vypudit i z jiných důvodů, nejčastěji, pokud spáchala vážný trestný čin nebo spadala do jedné z kategorií sedmi důvodů pro vypuzení manželky. Podle práva do těchto sedmi důvodů spadaly ženy, které neměly syna, byly nevěrné, nestaraly se příkladně o rodiče manžela, příliš mluvily, kradly, byly žárlivé nebo měly nevyléčitelnou nemoc. Pokud se takto žena provinila, manžel měl právo ji zavrhnout, ale také nemusel, záleželo na jeho uvážení.

Nejvíce zaznamenaných případů se týká nevěry, ale ta nemusela být trestána jen ženiným vypuzením. Podle stupně závažnosti, tedy pokud se odehrála nevěra v rodině, mezi lidmi různého postavení apod., mohla být žena společně se svým milencem odsouzena k bití velkou dřevěnou deskou, vyhnanství nebo byla znevolněna a stala se z ní státní otrokyně. To pro ni automaticky znamenalo i rozvod.

Na druhou stranu o vypuzení ženy, která neměla syna, není v kronikách jediný záznam. To se přisuzuje tomu, že v Korju neměla hlavní žena problém s adopcemi dětí ze stejné rodiny nebo dětí konkubín.

Petra Sváková