# Speciál: Jak štěká korejský pes aneb onomatopoie a mimetika v korejštině

Pátek 7. srpna 2020

Korejština je jazyk velmi odlišný od češtiny od písma po gramatiku, něco ale máme společného. Onomatopoie jsou slova, která zobrazují skutečné zvuky, tedy různé hlasy zvířat, rány a bouchnutí, smích a mručení. Každý jazyk je vyjadřuje trochu jinak, podle svého, ale pár společných slov najdeme, třeba smíchové haha. Ostatní jsou často velmi odlišná, třeba štěkání. Malý pes štěká kcheng-kcheng, velký mong-mong, komár bzučí eng, prásk je v korejštině kkwang. V češtině je máme schované v citoslovcích, Korejci je považují spíše za zobrazující příslovce. Kromě onomatopoií patří do těchto příslovcí ještě mnoho slov, která nezobrazují zvuk, ale spíše vzhled, pohyb, někdy i pocit z doteku, zápach nebo chuť. Těm se říká jí mimetika a v češtině bychom jich našli jen pár, zato v korejštině stovky. Díky tomu můžeme v korejštině velmi přesně vyjádřit, když se například něco třese, chvěje, kymácí či vrávorá, zda se to děje tŏl-tŏl, pŏl-pŏl, pudŭl-pudŭl nebo třeba wadŭl wadŭl, zda se někdo usmívá mile či posměšně pangšil-pangšil, pingŭl-pingŭl nebo šil-šil atd.

Onomatopoie a mimetika v korejštině mají řadu vlastností, které je proslavily. Například střídání hlásek podle pravidel hláskové symboličnosti. V korejštině je mnohem více samohlásek než v češtině a v onomatopoiích a mimetikách se občas mohou vyměnit, aby se upřesnil význam. Rozlišují se samohlásky jangové (kladné), které variantě dodávají pocit něčeho menšího, jasného, slabého apod., a hlásky jinové (záporné), které slovu dávají spíše pocit něčeho většího, temnějšího, silnějšího apod. Například korejské slovo panččak-panččak - blýskat se, lesknout se - třeba hvězdy na nebi, oči - má variantu s jinovými samohláskami ponččok-ponččok, které značí mnohem silnější blýskání, třeba blesku, truhly plné démantů v pohádkách apod. V onomatopoiích a mimetikách se pro zesílení významu někdy střídají i souhlásky. V korejštině se rozlišují prosté, například k, t, p, intenzivní kk, tt, pp a pak s přídechem kch, tch, pch. Někdy existují i všechny tři varianty onomaotopií a mimetik s prostými, intenzivními i aspirovanými souhláskami, např. točit se dokola ping-ping, pping-pping a pching-pching vyjadřuje od mírného po rychlé až divoké točení. Další vlastností onomatopoií a mimetik je možnost vyjádřit trvání nebo opakování tím, že je prostě řekneme ještě jednou. Některá totiž existují jako jedno slovo i jako zdvojené, tzv. reduplikované. Tak je zmíněné blýskání ponččok jedno blýsknutí blesku, ponččok-ponččok opakované silné blýskání.

Když se učíme korejštinu, onomatopoie a mimetika se trochu zanedbávají, vždyť jsou to "jen"

Blanka Ferklová, Univerzita Palackého v Olomouci